Tereza Semily
dům služeb sociální péče


2019–10
vyzvaná soutěž –  2. místo
autor: MgA. Jan Světlík,Ing. arch. Vojtěch Šedý, Ing. arch. Filip Šefl
investor: Liberecký kraj


Čteme si zadání projektu a přemýšlíme o tom, nakolik coby architekti můžeme vyjít vstříc tomu, aby stavba působila jako domov. Aby život a dožití v takové stavbě nebyla hrozba, ale nadějná myšlenka. Aby to byl více domov než ústav. Přemýšlíme o tom s vědomím toho, že jen vytváříme prostředí - pozadí, ve kterém se budou rozvíjet mezilidské vztahy, které tento domov tepve skutečně mohou vytvořit. Hledáme hranu toho, co je ještě únosné. Pro atmosféru domova zvláště v případě místa, kde lidé žijí i přes den a neodcházejí do škol ani do práce, by byly ideální samostatné domky v zahradě - tedy nejlépe každý byt v samostatné stavbě. To je naopak velmi nevhodné z hlediska provozního a z hlediska pořizovacích nákladů. Snažíme se tedy najít hraniční polohu - je to nakonec jedna stavba s jedním hlavním vstupem, zaměstanci mohou mezi byty přecházet vnitřním prostorem - suchou nohou. Neděláme ale žádné dlouhé chodby s řadami dveří, žádné velké centrální prostory, žádné dlouhé osy. Stavba není velký objemný obdélník ani čtverec, ale svým štíhlým půdorysem ve tvaru nepravidelného “T” definuje vstupní dvorek - jasné rozhraní mezi veřejným a soukromým, a na opačné straně formuje prostor společné zahrady s altánem a krbem. Tímto způsobem ponechává exterierovým prostranstvím nejhodnotnější části parcely. Prostory, které vznikají jsou přehledné, nejsou lineární, vždy mají v dohledu začátek a konec, mají drobné měřítko. Snažíme se tak bourat atmosféru ústavu a podepřít atmosféru domova.





Hlavní část stavby je dlouhý lomený objem běžící po vrstevnicích terénu. Chceme mimimalizovat všechny terenní úpravy.  Kromě vstupů do stavby dobíhá terén k fasádě v jeho původním tvaru - dům “vyrůstá” ze svahu. Je to veliká, ale přesto Semilská “chalupa” se zápražími a přístřešky. Na jeho koncích v nejlepších polohách - odkud je výhled do tří stran - jsou soukromé terasy přiléhající k pokojům. Byty mají společenské obytné prostory s kuchyněmi a pracovnami s výhledem do dvou protilehlých stran do korun blízkých stromů. V severním křídle stavby jsou garsoniéry odlehčovací služby, garáž a kancelář sociálního pracovníka, která zároveň slouží jako neformální recepce.
Ve spodním patře - suterenu, který je z jižní strany nad terénem - jsou zázemí zaměstnanců, sklad, archiv a technická místnost.

Při komponování fasád jsme měli dvě hlavní priority - především nám šlo o fungování vnitřních prostor. Okna obytných místností mají nízké parapety, aby i z invalidního vozíčku byl výhled ven. Hygienické prostory mají naopak malá okna.Vyhýbáme se velkým proskleným plochám s ohledem na riziko přehřívání interieru, snažíme se eliminovat nevhodné průhledy zvenku dovnitř. Druhou naší snahou bylo, aby dům dobře zapadl. Hledáme, co je dnešní Semilský dům. Fasáda je naším pokusem o současnou interpretaci starých Semilských chalup.

rekonstrukce podkrkonošského domu


2019–02
studie
autor: Ing. arch. Vojtěch Šedý
investor: soukromý 


Snaha úpravami minimálně narušit charakter podkrkonošského vesnického stavení a jeho vizuální integrity, kterou s i přes drobné nevhodné úpravy, jako výměna oken za plastová, nátěr kamenného soklu, či použití nevhodné střešní krytiny, zachoval.

Výraznějším zásahem do vnější podoby domu je pouze transformace severní části kůlny na obytný prostor kuchyně a jídelny — tady úpravy přiznávají dnešní slovník a možnosti. Lehké výplňové konstrukce dřevěného bednění jsou vesměs vyplněny velkoformátovým bezrámovým zasklením izolačním trojsklem, a to jak v přízemí, tak ve štítu do podkrovní místnosti ložnice. Zároveň zůstává odlehčené celé severovýchodní nároží s doplněnými větracími okny do ložnice. Ostatní okna zůstávají ve své poetické rozvolněnosti zachována.













Vítězné Náměstí v Praze


2018–06
soutěžní návrh
autor: MgA. Jan Světlík, Ing. arch. Vojtěch Šedý, Ing. arch. Filip Šefl, Ing. arch. Zuzana Šikulová, Ing. Richard Železný
investor: Hlavní město Praha 


Základním motivem, ke kterému jsme se během práce vraceli, byla snaha zachovat Vítězné náměstí jako jeden prostor, který lze pohledem obsáhnout. Zároveň jsme usilovali o to, aby se měřítkem věcí nově stal kráčející člověk – aby pro něj bylo příjemné na náměstí pobývat a aby si v něm nepřipadal příliš malý. Prostor náměstí má být především přístupný a prostupný. Kruh, pohyb po kruhu a nově i pobyt v kruhu vnímáme jako součást identity místa. Vzhledem ke značné velikosti náměstí a očekávaným vysokým intenzitám dopravy jsme se rozhodli naplnit jeho prostor několika funkčními prstenci, které ale budou vnímány jako jeden celek: kruhový městský bulvár, mezikruží a společenský střed s kolonádou. Celé soukruží je ukotveno věží zvonice.









Využíváme Engelovu „metropolitní velkorysost“ - náměstí je totiž „veliké“ a prstenec po jeho obvodu se tedy může stát plnohodnotnou městskou třídou. Široké chodníky posílí už dnes úspěšný Engelův parter. Chodník je vymezen fasádami domů a na druhé straně tramvajovým pásem. Za ním je cyklostezka a krátkodobé parkování – až potud by měl prostor působit spojitě a bezpečně pro pěší. Hlavní jednosměrnou vozovku se dvěma jízdními pruhy oddělujeme stromořadím v pásu nízkých stříhaných keřů.   Na druhé straně vozovky směrem do středu náměstí umisťujeme hlukově izolační pás, nízký val o výšce přibližně 0,5 metru s keříky a popínavými rostlinami. Zásadní je, že obě hrany podél vozovky jsou nízké a nebudou při průhledu náměstím vnímány jako bariéry.







V mezikruží se střídají dlážděné cesty a měkčí štěrkové nebo mlatové plochy. Jsou tu stromy dávající stín, kiosek s posezením, přístřešek exterierové kavárny, veřejné wc. Přemisťujeme sem i pomník legionářů. Na části prostoru bude pravidelné tržiště – pokračování tradice trhů mezi náměstím a kampusem. Dále tu může být hřiště pro petanque, stolní tenis, kuželky, kuličky, šachy. Mohou tu stát stoly pro piknik, houpačky, pískoviště, kolotoč, trvalkové záhony a dostatek laviček. Podle toho, které aktivity si lidé oblíbí, se místo může rozvíjet.


Střed ponecháváme záměrně „prázdný“ – kruhová dlážděná plocha. Výjimku tvoří monumentální pobytové schodiště – vstup do metra, a velká kašna. Zbytek středu, vymezený dvěma půlkruhovými rameny kolonád přerušenými hlavní pěší osou, poskytne mnoho možností ke konání hromadných akcí a událostí, např. koncerty, kluziště, demonstrace, výstavy, vánoční trhy, vánoční strom, cirkus, letní scéna Dejvického divadla. Skrz kolonádu je vidět všemi směry a přes její římsu jsou ze středu kruhu vidět horní části Engelových fasád – jsme uprostřed velkého náměstí.

Městská věž, kampanila se zvonem a hodinami, stojí podél hlavní pěší osy.  Věž ukotví náměstí mezi dominantami celé čtvrti – stavební fakultou a hotelem International. Zvonění denních a nočních dob není jen pro lidi na náměstí, ale také pro všechny v doslechu. Kampanila jim tak bude připomínat, kde jsou – v Dejvicích.



radnice Lázně Bělohrad


2017–12
soutěžní návrh – 1. místo
autor: MgA. Jan Světlík, Ing. arch. Vojtěch Šedý, Ing. arch. Filip Šefl
spolupráce: Ing. arch. Zuzana Šikulová
investor: Město Lázně Bělohrad 


Radnice v čele náměstí. Prostá výrazná figura. Hrubá omítka a v ní radniční hodiny. Do náměstí jen jedno veliké okno s balkonem a těžká dřevěná vrata. Na opačné straně pozemku nad břehem říčky velkorysý sál a jednací místnosti. Uprostřed mezi oběma stavbami poloveřejný dvůr s velkou starou lípou. Sál i dvůr vymezeny sloupořadím - stoa, synonymum demokracie.





















smuteční síň a úpravy hřbitova Litvínov


2017–06
soutěžní návrh – 2. místo
autor: MgA. Jan Světlík, Ing. arch. Vojtěch Šedý, Ing. arch. Filip Šefl
spolupráce: Ing. arch. Zuzana Šikulová
investor: Město Litvínov 


Síň umisťujeme do lesa na východním okraji hřbitova, necelých šedesát metrů od vstupního nádvoří. Oddělujeme tak pohřby od ostatního provozu ve vstupní části, přitom nezasahujeme do prostorů využitelných pro pohřbívání a zároveň doplňujeme rozvrh alejí novými cestami. Stavba se skládá ze síně samé s vysokým portikem vepředu a nízké stavby zázemí s foyer, rovněž se vstupním portikem. Tyto základní části vymezují nádvoří, odkud se zvenku vstupuje.








Sloupořadí je naším základním tektonickým tématem, které definuje stavbu smuteční síně, stávající vstupní portikus hřbitova, dvůr pro kolumbária, smuteční místo v lese vzpomínek, autobusovou zastávku i malý altánek na severním konci cesty vedoucí po hraně lesa před síní.







Do obvodové skořápky omítané neobílené zdi s vystupujícími pilastry je vložena dřevěná trámová konstrukce, strop, sloupy, ochoz. Osově na sebe skořápka a vnitřní konstrukce navazují. Vntiřní trámy – masivní, rostlé, řezané, kartáčované, přirozené trhliny, žádné lepené lakované exaktní nosníky, ale měkké jehličnaté dřevo s přirozenými vadami, neviditelné tesařské spoje. Nahoře na ochozu dřevěná hrubá podlaha. Hlavní podlaha síně lité teraco. Jediné veliké severní okno s tenkým ocelovým rámem, les je těsně za ním – živý rozechvělý obraz lesa ve smuteční síni, rozptýlené měkké severní světlo.